Jízdárenské cviky a práce na jízdárně

Vzhledem k množícím se případům, kdy jezdci na jízdárně dostanou pokyn a nevědí, kudy kam jet či vést koně, připravila jsem pro vás malé shrnutí cviků, se kterými se budete během našich hodin nejčastěji setkávat. U každého cviku si rozebereme, kudy a jak se má správně jezdit, a zároveň přidáme i stručné jezdecké provedení (ruce, nohy, sed). Doporučuji vám se cviky opravdu řádně naučit, ať se ve své jezdecké kariéře můžete rychleji posouvat. :) Samosebou podle úrovně výcviku si budete s těmito (a složitějšími) cviky procvičovat prakticky v hodinách.

Než přejdeme k samotným cvikům, je třeba si připomenout zásady, které by měl každý jezdec na jízdárně dodržovat. Většinou jsou zaváděny zejména pro vaši bezpečnost, proto jim věnujte pozornost a snažte se je co nejvíce dodržovat.

Jízdárenské zásady

Na jízdárně by měl panovat klid, kázeň a pořádek. Vstup či odchod z jízdárny by měl být ohlášený (písknutí, zavolání), nevstupujeme, dokud nedostaneme povolení od cvičitele. Je totiž možné, že v probíhající hodině má jezdec zadaný cvik u vchodu, a svým příchodem byste vešli přímo do cesty jedoucímu koni. V halách toto pravidlo platí dvojnásob, obvykle nevidíme, jestli se někdo neblíží k východu. Na jízdárně se má pohybovat pouze cvičitel a jezdci, pokud není veleno jinak (například pomoc při nasedání). V našem případě, kdy vchod do kruhové ohrady je z jízdárny, neexistuje, aby bez předchozího ohlášení procházel kůň jízdárnou "jen" do kruhovky. Chcete-li něco probrat s člověkem, který má aktuálně na starosti vedení hodiny, buď počkáte ne její konec, nebo na sebe upozorníte u hrazení jízdárny a počkáte, až si cvičitel zorganizuje jezdce a bude vám moci věnovat pozornost, a to i kdyby hořela maštal. 

Každá hodina je zahájena krokováním koně ze země. Ze zásady se krokuje na jízdárně na levou ruku, aby byl jezdec uvnitř jízdárny a vedl koně po obvodu. Třmeny jsou zajištěny nahoře na sedle, otěže jsou dole z koňského krku a jezdec je drží v obou rukou (pravou rukou pod bradou koně, ukazovák mezi otěžemi; levá ruka drží konec otěží). Otěže zůstávají na krku pouze v případě, že kůň je vybaven na hodinu martingalem. Sedlo je jen mírně dotažené, nikdy nedotahujeme čerstvě nasedlaného koně u uvaziště. Pokud koně přebíráte po předchozím jezdci, je nutné si zkontrolovat správné zapnutí uzdečky, dotažení a polohu sedla a opravit nedostatky (přesedlat, utáhnout nánosník apod.). 

Po okrokování na povel "Na dlouhé stěně u lesa postupně obrat dovnitř, na středové linii zastavit stát"  se za prvním jezdcem rozřadí koně s dostatečnými odstupy na středu jízdárny, čelem ke dvoru. Jezdci si navléknou otěže nejprve na pravé předloktí, přejdou k pravé straně koně, stáhnou třmen dolů a upraví jeho délku. Poté přehodí otěže na levé předloktí, přejdou k levé straně koně a též upraví třmen. Pokusí se dotáhnout podbřišník, případně požádá o pomoc. Poté si pohledem ze předu ujistí, že jsou třmeny stejně dlouhé a opraví případné nedostatky. Na koně nenasedáme bez pokynu! Při nasedání z rampy si koně zkušenější jezdci přivedou k nasedání sami, méně zkušeným jistí koně instruktor ze země. Pokud máme boty od bahna, očistíme si je před nasednutím o rampu. Na hřbet koně dosedáme s vždy s citem, bič máme v levé ruce a zkrátíme si otěže. V zimních měsících koně na ruce a v prvních minutách pod sedlem krokujeme s dekou na zádech, a to jak na začátku, tak na konci hodiny.

Při jízdě v zástupu (tzn. za vedoucím koněm) je nutné dodržovat mezi sebou rozestup přibližně jedné koňské délky => aby se mezi vás a koně před vámi vlezl pohodlně další kůň normální velikosti (ne poník). Toto pravidlo je zásadní, někteří koně opravdu nemají rádi, pokud se jim koňský kolega přilepí na ocas, mohou kopnout či naštvaně zastavit a dělat jezdci zbytečné problémy. Nelze, abyste se v hodině bez pokynu předjížděli, pokud se tomu však nejde z různých důvodů vyhnout, opravdu dbejte i na velký odstup od boku koně, kterého předjíždíte, a nevjíždějte mu přímo před čumák. Budete-li na sebe najíždět, srocovat se v rozích ve stylu ocas-hlava, budete chodit pěšky. :) Samostatné upravení rozestupu provádíte malým kruhem, obratem (zkrácení jízdárny) nebo projetím většího cviku, než jede kůň před vámi (typicky při velkém kruhu), ale nikdy ne změnou tempa nebo zastavováním! Při úpravě rozestupu obratem je nutné dobře projet nový roh, jde o obrat a ne o oblouk, tudíž rohy stále projíždíme, jen ne přímo na obvodu jízdárny.

Lze jezdit též takzvaně "na rozdělení". V tomto případě jsou například 4 jezdci zastaveni ve středech krátkých a dlouhých stěn tak, aby byli přesně proti sobě. Při tomto ježdění je nutné sledovat jezdce, který jede na druhé straně jízdárny, abychom si rozdělení udrželi (protilehlými body bychom měli projíždět ve stejný čas a stejným tempem). Zároveň je třeba sledovat i rozestup váš od koně před vámi. Upravit rozestupy lze pouze zkrácením jízdárny (nikoliv malým kruhem, který se používá při jízdě v zástupu). Zodpovědnost za rozestupy tedy padá na bedra člověku, který jej má zbytečně velký a může si jízdárnu obratem zkrátit.

V zásadě platí, že rychlejší chod má přednost před pomalejším, obvod má přednost před cvikem a levá ruka má přednost před pravou. Tato pravidla platí vždy a všude. Pravidla při změnách směru si probereme dále u jednotlivých povelů. Postupně:

1. Krokujeme-li na jízdárně a někdo další kluše, krokujeme výrazně od stěny, aby měl rychlejší jezdec volnou cestu. To samé platí pro klus a cval.
2. Jedou-li dva jezdci ve stejném chodu proti sobě, přednost má ten, který jede na levou ruku, jezdec jedoucí na ruku pravou musí včas uhnout na vnitřní stopu a nechat protijedoucímu jezdci prostor.
3. Jedu-li velký kruh či jiný cvik (v jakémkoli chodu) a na stěně, na kterou bych měla dojet, se nachází jiný kůň (také v jakémkoli chodu), má jezdec na stěně přednost a musím kruh zmenšit tak, abych druhého jezdce neohrozila a nedonutila jej měnit směr či tempo.

Na konci hodiny jsou koně seřazeni stejně jako na začátku, s rozestupy na středu jízdárny. Jezdci na pokyn vyhodí nohy ze třmenů, povolí otěže a seskočí na levou stranu koně. Dále sundají otěže z krku a stejně jako na začátku hodiny zajistí třmeny na sedlo. Na pokyn odchází jezdci za vedoucím koněm v zástupu (s rozestupy) z jízdárny, případně počkají, až si koně převezme další jezdec. Jezdci z dalšího lotu mají vstup na jízdárnu povolen až ve chvíli, kdy jezdci sesedli a bezpečně drží koně ze země. 

Ve většině knih a učebnic se dozvídáte, že na jízdárně mluví pouze cvičitel - toto pravidlo u nás určitě neplatí. Ptejte se, když nevíte. Řekněte, pokud se na něco necítíte, nevíte jak cvik provést nebo si potřebujete ujasnit provedení. Prosím, komunikujte se svým cvičitelem. I když třeba po prvním klusu zjistíte, že máte špatně upravené třmeny. Nelze se posunout dál, pokud váš cvičitel nebude mít zpětnou vazbu od vás, jezdců. :)

To by bylo přibližně vše k tomu, jak by se vzdělaný jezdec měl chovat na jízdárně, ať už doma nebo na trénincích v jiných areálech. Pojďme se teď podrobně podívat na základní drezurní cviky, se kterými se setkáváte v našich společných hodinách.

Diagonálou změnit směr

Prvním a nejčastějším kamenem úrazu v našich hodinách je projetí diagonály. Jak tedy na to? Diagonála začíná fakticky ve středu jedné z krátkých stěn (písmena A a C). Pokud například projíždíme na levou ruku rohem před písmenem C a zazní povel "Diagonálou změnit směr", jedeme diagonálu přesně tak, jak je naznačena na obrázku. Pokud se nacházíme v rohu za krátkou stěnou, jedeme diagonálu až na druhé straně jízdárny, protože nemáme čas řádně připravit sebe ani koně na správné provedení cviku.

Cvik lze jezdit ve všech chodech, ve středu jízdárny (písmeno X) v lehkém klusu přesedáme, ve cvalu provedeme jednoduchou změnu cvalu (přechod do kroku a vycválání na druhou ruku) či přeskok, bič přehazujeme do druhé ruky tak, aby vždy směřoval dovnitř jízdárny. Může se stát, že diagonálu jede více jezdců proti sobě. V tom případě, pokud se míjíte mimo obvod jízdárny, míjí se původně vnější ruce jezdců. Jedeme-li tedy na levou ruku, potkávají se vaše pravé ruce a naopak. Dojíždíte-li ale na stěnu, ze které ještě nevyjel jezdec na diagonálu, má jezdec na stěně přednost a vy musíte roh diagonály zkrátit a přizpůsobit. Pokud by se stalo, že proti sobě jedou diagonálu dva jezdci, kteří původně jezdili jeden na pravou a druhý na levou ruku (takže si kříží v X trasu), přednostně projíždí ten jezdec, který jel původně na levou ruku.

Časté chyby: Přejetí písmena, ze kterého máme vyjíždět; nedojetí do písmene; neprojetí rohů; jezdec nepřesedne, nepřehodí bič.

Provedení: Ještě před začátkem cviku je třeba si koně připravit. Při vjezdu do rohu (který odpovídá čtvrtině malého kruhu), je nutné koně pobízet vnitřní holení k napnuté vnější otěži, vnější nohu posunout za podbřišník do varovné pozice, váhu přenést na vnitřní sedací kost (= ohýbací sed) a řádně jej do rohu ohnout (nebo minimálně přistavit). Poté, co hlava koně míjí písmeno, vyjíždíme ze stěny tak, abychom se dostali čelem k písmenu, kam máme dojet. Od této chvíle držíme koně rovně, nikam se nenakláníme, obě holeně jsou v klidu pobízí koně vpřed, váha rovnoměrně na obou sedacích kostech, ruce nikam netahají. Při dojezdu na stěnu na koně působíme opět ohýbacím sedem, tentokrát opačným než na začátku diagonály. Chyby při diagonálách se objevují v případě, že nedostatečně působíme vnitřní holení (kůň nám diagonálu usekne), nebo příliš taháme za vnitřní otěž při zahozené vnější (kůň ohne hlavu dovnitř a dál pokračuje v pohybu rovně).

Půl jízdárny (se změnou směru)

Cvik "půl jízdárny" je nejčastěji používán při řízeném upravování rozestupů či pořadí koní. Lze jej také použít pro nácvik velkého kruhu, kdy se jezdci naučí cíleně projíždět písmenem X. Jezdec při něm provede obrat v písmeni E nebo B (velikost cca 3 metry, takže přibližně jako roh jízdárny), koně narovná a navede kolmo k protilehlému písmenu. Tento cvik má i variantu "půl jízdárny změnit směr"  či "půl jízdárny se změnou směru" , při kterém jezdci za vedoucím koněm při dojezdu na stěnu mění směr. Pokud se míjejí protijedoucí jezdci, kteří jeli původně na stejnou ruku, platí vyhýbání se původně vnější rukou. Potkají-li se ale dva jezdci, kdy jeden jel původně na pravou a druhý na levou ruku, míjejí se levýma rukama. Při změně směru se v lehkém klusu přesedá, a jezdec přehazuje bič.

Chyby: Přejetí či nedojetí do písmene; kůň není veden kolmo na protilehlou stěnu; neplynulé provedení obratu; kroucení se ze strany na stranu.

Provedení: Stejně jako u diagonály a stejně jako v každém rohu by měl jezdec dbát na využití vnitřní holeně a vnější otěže a správného sedu. Váha vždy směřuje tam, kam chce jezdec jet. Nezapomínáme na natočení ramen do směru jízdy a pohled na bod, do kterého chceme dojet, nesmíme se ale na koni protočit téměř o 90°, vždy použijeme jen to nutné minimum pomůcek.

Obloukem změnit směr